REKLAMY SEM jinak je mažu

Affíci, prosím čtěte → tady






Kevin : "Můj otec zemřel na rakovinu."

15. dubna 2009 v 11:12 | Ricky |  Kevin
Tento článek vyšel před lety v jednom zahraničním časopisu a mě moc zasáhl. Snažila jsem se ho přeložit, tak snad se povedlo...


Otec Backstreet Boye Kevina byl aktivní a těšil se na své uzdravení. Brzy na to, v roce 1991, ho jeho rodina ztratila definitivně - Gerald Wayne Richardson boj se zákeřnou nemocí prohrál...

*Kdy jsi zjistil, že tvůj otec onemocněl?
Žil jsem v americkém Orlandu a pracoval v Disney Worldu, když moje maminka, tatínek a oba mí bratři přijeli na dovolenou. Měli jsme se opravdu fantasticky, ale stejně tak rychle, jako dovolená uběhla byla otci diagnostikovaná rakovina tlustého střeva. Bylo mi tehdy 19 let.

* Jak jsi reagoval na jeho diagnózu?
No, nejdřív jsem nevěděl, že je nemocný. Nechtěl mi přidělávat starosti. Můj otec šel okamžitě k lékaři, aby mu tumor odstranil - s potřebným vybavením je úspěšnost velmi dobrá. Potom se ale rakovina vrátila zpátky a rozšířila se do celého těla. Když mi to řekl, byl jsem úplně zničený. Vrátil jsem se zpátky do Kentucky, abych byl s ním. Od své diagnózy žil pouhých 10 měsíců.

* Takže jsi viděl všechna stadia jeho nemoci?
Ano. Byl nejdřív v nemocnici, ale za chvíli mohl jít domů. Potom ale chemoterapie způsobila srážlivost krve. Dostal infarkt, který postihl jeho srdce, tak se musel vrátit do nemocnice. Doktoři mysleli, že je to konec, ale on i přesto žil dál. Navzdory tomu všemu jsem nevěřil, že by můj otec mohl zemřít. Nikdy jsem si nepřipouštěl, že by se něco takového mohlo stát mojí rodině.

* Jaký byl tvůj otec?
Byl to velký člověk - stejně vysoký, jako já - okolo šesti stop - ale víc svalnatější. Měl rád outdoorové aktivity a taky hodně kutil - dovedl opravit všechno, co bylo v domě. Když byl mladší, hrál americký fotbal a chodil na zápasy mých bratrů i na moje. Byl spolehlivý a vždycky tu byl pro nás. Můj otec si nikdy nenaříkal, ani nestěžoval - ani když byl zraněný a ani když byl nemocný.

* Co se stalo s tvojí rodinou po otcově smrti?
Vždycky jsme si byli blízcí, tak jsme jeden druhého velmi podporovali. Můj nejstarší bratr, který právě pracoval jako model v Dallasu se také vrátil domů. Jsem velmi pyšný na to, jak to zvládla moje maminka. Ona a můj otec se stali miláčci střední školy. Moje máma byla - a je - velmi silná.

* Jaké emoce jsi prožíval?
Byl jsem velmi rozzuřen. Cítil jsem, že otec prožívá zlatá léta. Když jsme s bratry vyrostli, vybrali jsme si, jak chceme žít své životy. On se konečně mohl usadit a vést klidný život a dělat si, co chce. Ale odešel. Bylo mu pouhých 49 let.

*Jak to ovlivnilo tvou víru v Boha?
Byl jsem na něj strašně moc rozčilený. Pochyboval jsem o něm. Stále jsem se přes ten hněv nepřenesl, ale konečně jsem si uvědomil, že moje rodina není ta jediná a jedinečná a že to může postihnout kdykoliv kohokoliv. Se všemi nemocemi okolo n ás, jako je rakovina, AIDS a podobné lidí zažívají spoustu bolesti. Pochopil jsem, že moje rodina není jediná a že musím jít dál.

* Chybí ti otec i teď?
Určitě. Moc mi chybí jeho rady. Mluvil jsem s ním o tom, co bych chtěl v životě dělat. Chtěl jsem se dát k leteckému námořnictvu po dokončení střední školy. To bylo logické - říkal můj mozek, ale srdce mě táhlo k muzice a otec s tím souhlasil. Říkal mi, ať se sám rozhodnu, jak sám chci a jak to cítím. Zanedlouho jsem se se svým nejlepším kamarádem z dětství odstěhoval do Orlanda.

* Jaké byly pro tebe ty nejtěžší časy?
Vánoce a Díkuvzdání! Kdykoliv jsem slyšel vánoční písničky, vrátily se mi moje vzpomínky ze společných časů, kdy jsem vyrůstal. Zdobili jsme spolu vánoční stromek, odhrnovali sníh z cesty... všechny ty skvělé vánoční věci.

* Pomohlo ti to, že jsi bydlel daleko od domova se odpoutat od vzpomínek?
Všechno se mi stále připomíná. Co mě dostává, je setkávání se s nevyléčitelně nemocnými dětmi. Když vidím dítě, a vím, že nemá šanci žít, uvnitř pláču. Někdy musím opustit místnost.

* Zmínil jsi otce na MTV Music Awards...
To udělal Brian. Řekl: "Našim rodinám a přátelům, kteří se doma dívají, děkujeme." Věděl jsem, že když něco řeknu, rozcitliví mě to. Ale když mám další šanci, připomenu ho. Miluji svého otce a chci, aby na něj bylo vzpomínáno.

* Je tu něco, co ti pomohlo?
Chci žít svůj život takovým způsobem, aby na mě mohl být táta pyšný. Myslím, že by ho potěšilo, kdyby věděl, že se věnuji muzice. Dokud budu dělat to, co mě dělá šťastným bez újmy na morálce a držet se toho, v čem jsem vyrůstal a věřil, byl by hrdý.

"LIDÉ ZAŽÍVAJÍ SPOUSTU BOLESTI. POMÁHÁ MI TO POCHOPIT, ŽE NEJSEM JEDINÝ. MUSÍM JÍT DÁL..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama